Ženy z parku

Květiny a
rozepsaný román
na stole popsaném životem
spolu tančí s pocitem
že je to naposled
Tmou se prodírají sny
a touhy žen z parku
kam už dlouho nezavítal žádný smích
Po ústech slepených medem
stékají slzy malých dětí
už ani jedno slovo nemohu vyslovit