"U Bakaláře"

Kulaté stolky kaváren něco na ten Eiffelův
způsob z poptávek po secesi
prozaicky škrábou do loktů když v ústech
zuřivě a nedočkavě
kreslíš panáka na odřený jazyk
levné poezie
To tyhle stoly ostatně uměly vždycky
i v šedesátým osmým
když opilí uspávali své hořké
duše
které se v nich budou rozkládat
ještě sto let po jejich smrti
než na řadu přijde ropná taška
z Číny
Ale ty kulatý stolky těmahle rukama
popíšu vlastní krví
a spleeny
při hlásném překladu Goetha
Až budu hnít Ty budeš krásně
vzkvétat
To ostatně tyhlety německý stoly
uměly vždycky
to zvláštní umění
neplakat

Pláču zas jenom já Jen tak po tmě nad smutnou kávou
skripty kde napsané je i to
co nikdy nebudu umět
použít do života
a těsně
mezi verši z boční strany a bolestí
po souloži v patosech
a hladem po chansonu mezi poznámkami slov
naškrábaných na lačno
před odběry

svítí jako nahé tělo dlouho do noci
Tvůj vzkaz:

"Nepřijdu"