POŘÁD...

Jsem asi holka hloupá,
co pořád tajně doufá,
že něco zlepší se na tomhle světě,
ale pořád stojím na té první pomyslné metě.
Čekám,že spadne mi do klína nějaký to štístko,
cítím,že uz je blízko.
Pak najednou vzdálí se na stovky honů,
daleko a ještě hodně vysoko k tomu.
Co dělám špatně,že u mě nechce být?
Proč musím stále jen o tom snít?
Chci taky chvíli krásně se mít,
jak v pohádce žít
a ne jen o tom snít...