Přestaň se bát

Měsíční záře halí tvou tvář,
už i ten svícen zhas,
jen tančící kouř proplouvá dál,
objímá nás, koukni se.. tam!

V úplňku zračí se krásy noci,
příšery nestydatě budí,
polárka dávno šla spát,
když s jitřenkou proplouváš, tak..

..řekni ta slova,
dříve než já,
nečekej, že ozvu se snad,
vždyť víš jaká jsem,
měn se ty sám.

Z útesu klidně si skoč,
tmou proplouvej dál,
víš, že ti neřeknu proč,
ruku na rameni, byl to tlak,
nemůžu za to, jak cítit se máš,
ani ten podivný chlad,
nechtěla jsem znát..

Výčitky svědomí,
útěky před zrcadlovým sálem,
opravdu odhalí,
po čem tak prahnem?

Nechoď ještě spát,
já vím, že máš mě rád,
jen pár řádků písní stačí,
přestaň se bát,
vždyť znáš ta pouta,
nepoutaj nás snad?!

Jen pár zlatých korálků a pavích per,
po mostě přejdem, do světa dětských her...