Večerní déšť

Prší.
Ticho a klid,
lehce se stmívá,
noc vchází shůry po špičkách...
Než usednout si stačí,
vyzve ji soumrak k tanci.
Škoda by byla v každém pádu
propásnout tuhle serenádu -
a tak se točí v lodičkách.

Prší.
Ticho a klid.
Jen zdálky šumí křehoučký nápěv valčíku.
Noc víří šatem ze sametu,
a že je to dáma k světu,
soumrak se před ní uklání
a šeptá něžná vyznání.

Prší.
Ticho a klid.
V něm kdysi dávno
noc svoji lásku slíbila.
Soumraku sliby málo stačí -
a tak než ráno načnou ptáci
svou rozpustilou čtverylku,
vyzve ji ještě tisíckrát,
k tanci až déšť zas bude hrát.
Až pršet bude na chvilku...