Duše s kouskem těla

Duše s kouskem těla

Držels mě za ruku
a říkal, že jsem jen tvá,
ve dlaních spočinuly mé líce,
když líbal si mě chtíce štěstí a lásku.

Vzpomínám na léto,
sluncem krajinu zalitou
a my dva tam nad hladinou.
Veliké jezero
a zpěv ptačí,
to přeci k lásce stačí.

Tvé kroky následovaly ty mé,
ruku v ruce štěstí,
vstříc osudu,
prožívali jsme každodenní pohodu.

Ráno v peřinách
a milování ve stodolách,
slunce západ při nočních hrách..

Pak přišels s nápadem
jíti minulosti po stopách.
Staré rány otevíraly se jako ve zlých snách,
ticho viselo v našich myšlenkách,
dívali jsme se sobě do očí,
zda-li druhý něco víc, než má, netuší.

Kam poděla se láska a touha,
snad pravda rozdělila nás?
Staré šrámy a výčitky
plápolaly okolo nás,
nikdo už nemohl poznat kdo znás je co a zač, (?)

Plakala jsem tehdy
- a plakat budu zas..