SMRT nevyhnutelná

Už slyším zvonky,
co odzvonily ty pěkné chvilky.

Chvilky co ztrávil jsem s vámi,
chvilky kdy už nebu v objetí mámy.

Chvilky na které nezapomenu,
jen si na ně buď v nebi nebo pekle vzpomenu.

Tímto kdyby se cokoli semnou stalo chci dát zbohem všem co rádi mě měli,
těm co za mnou stáli a ne jak ostatní se mi smáli.

Děkuju těm co můžu říct přátelé,
za ty chvilky veselé.

Děkuju i těm které jsem miloval,
nebylo jich tolik,
na to abych je sem maloval.
Oni sami ví!
A pokud ne jejich srdce jim napoví.

Teď odcházím do věčného snění
a můj život vzplane v zapomnění.