Všechno špatně

Jednoho zimního večera,
vlastně to bylo včera,
pot stékal z mého těla
a já jsem křičela,
jak moc jsem ho chtěla.
*
Avšak bylo to marné,
možná až nereálné,
jeho tělo bylo chladné,
v mžiku jsem byla na dně.
*
Zoufalá hromádka emocí,
jsem se potloukala ulicí,
uvnitř bojovala s bezmocí,
velmi tmavou nocí.
*
Jeho tvář na paměti mám,
na jeho úsměv vzpomínám,
marně jsem bojovala o přízeň,
v zoufalství mi pomohla žízeň.
*
Mě kroky mířily tam,
kde žízeň uspokojit mám,
velká místnost plná lidí,
kteří vidí,
jak velký žal v sobě mám.
*
Absint se jmenoval,
ten chlast,
co mi jeden týpek dal,
pomohl mi z mého splínu,
na chvíli jsem necítila vinu.
*
Sedím si tam a přemýšlím,
kolik už toho v sobě mám.
Motá se mi hlava,
padám k zemi,
zamumlám: pomozte mi!
*
Ruka se ke mně natáhla,
někdo mě odtáhl pryč,
sama jsem si to tričko nestáhla,
ta ruka chtěla víc.
*
Nepamatuji se, co se dělo,
domů jdu až k ránu,
na tváři mám bolavou ránu,
koupele se mi zachtělo.
*
Ležím ve vaně,
hlavu mám ponořenou v pěně,
v bezmoci své tělo zas utápím,
líp už nebude, to vím.
*
Víčka se mi samy zavřou,
city odejdou,
zůstávám navždy chladnou,
tou kurvou mizernou...