Něžná víla

Víla,
Která se brouzdala údolím Tvého klína.
Je to bílá,
Křehká
Víla,
Která se zdá být čím dál víc líná.
Uléhala na Tvé voňavé polštáře,
Skláněla se jak na nejsvatější oltáře.
Zář v jejích dlaních,
Tím teplem vysává Tvou touhu,
Nasává ji znovu a znovu,
Tiše dýchá,
Máš ji ve svých snech, ¨
Nikoliv ve všedních dnech.
Ta křehká víla,
Je ta, co Tě při životě drží,
Je to její síla.

Něha,
Vrážející klíny do Tvého srdce,
Když se probudíš a nešetrně, prudce,
Náhle zjištění, že vílí jištění odešlo kamsi do dáli,
Jak sen se vytrácí,
My jsme ho zaspali ,
Ty však jsi ho prožil,
Bolí Tě, že není,
Co jsi ve snu zažil.

Celý ten vztah něžný byl sen,
Miloval jsi ji,
Jednou, jen,
A její dlaně neobratně
Tvé vlasy tmavé vískali –
A v tom snu spadla,
Něžná víla,
Na dno propasti,
Ze které se již nezvedla.