Skoč !

V té nadmořské výšce,
co nenechá mě shlédnout dolů
sdílím své ovace
s mraky na vrcholu.
Bouřlivý projev
své nezměrné síly
probouzí hrůzu
a zbaví mě víry.
Kluzký je podstavec,
nohou mých opora,
blýskavé světýlka nutí
tančiti dokola.
Upínám pozornost
však krajina ztichla,
o svoji budoucnost
hádá se pýcha.
Skočiti do mraků -
mozek se vzpíra.
Čekati zázraku
a doufat pak ve dno,
které snad šlápot si zanechá mnoho.