Svítí, slunce svítí...

Svítí slunce mezi nás,
jako voda plyne čas.
Jako řeka utíká,
šeptám slova do ticha.

Na nebi se zamračuje,
sluníčko se schovalo.
Přineslo mi pár krásných let,
nač by ještě čekalo?

Hromy, blesky nebem letí,
a déšť stéká ze střechy.
Bude pršet ještě dlouho?
Nebo rovnou navěky?

Že by duha nebe protla?
Nebo se to jenom zdá?
Že by přišla chvíle dobra
a skončila by ta zlá?

Zdání klame, vítr bere
střechu domu, stromu list.
Chápe někdo, o co jde tu,
proč že máte tohle číst?

Že by slunce svitlo zase?
Anděl splnil přání mé?
Díky jemu! Třikrát hurá!
Snad to takhle zůstane.

To by bylo dobré. Ale...