Cesta

Drobečků chleba si nikdo nevšímá,
a přece zdobí cesty do Říma,
a nebo k zapomnění

Jako skvostné políbení,
jež tváře barví v rumněnce;
nezahynou v zapomění,
bez tryzny a bez věnce

Drobí si je každý sám,
před sebe je hází;
žádné dráty, žádný rám,
či trnité mlází

Ač poroben v chudobě,
a přece skromě šťastný;
ač závislý na tobě,
jdu si cestou vlastní

Živote!!!