Hle - člověk

Nechci znát minulost ani časy budoucí,
nechci vědět, co přítomnosti náleží.
Vždyť lidstvo jsou jen nedokonalí brouci.
Jen a jedině na podstatě mi záleží.

Přestávám hledat, neb smysl pravý
nalezl jsem v kreativitě a tvorbě:
malby vlastní krví, inkoust krvavý
jest, kterým píši po rakvi v hrobě.

Obrazy znetvořených těl smrdících
svým hnitím na sluncem rozpálené zemi,
výrazy tváří propadlé jsou v lících
jak vraky na dně moří rozložené korozemi.

Žádná symetrie, rytmus ani logika.
Chaos, ve kterém nikdo nic neví…
Nevím proč srdce mé nad tím nevzlyká.
Hle – člověk, lidé… tedy lehké děvy.