Sedím tu
Sedím tu
Kolik štěstí vlastně mám ...
Jak žiji
Jak miluji
Kdo mým životem jako střela proletěl
Kdo zůstal, prošel, u kafíčka poseděl
Ztracené polibky, zapomenutá pohlazení
Okřídlené sliby, co se na prach mění
Stěny domovů, které navždy mlčí
Pohřbené plány, co z minulosti jak kůly trčí
Bolesti, jež vzal si milosrdný čas
Rány, které kdysi byly pod pás
Touhy strachem spoutané, co tajně v srdci hoří
Sny navždy splněné, které můj osud tvoří
To všechno se zrcadlí v usedlině
Dnešního zamyšleného dopoledne …
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
vždycky když je mi smutno jdu si číst tvá díla, a některé mohu číst stále astále dokola....je to naprosto dokonalé, smutné a zároveň je v tom naděje.....Takhle to na mě působí...
04.02.2008 21:42:00 | FETKA
je dobré se zamyslit a pak nechat minulost odejít. taky někdy rekapituluji. moc hezká básenka
20.01.2008 20:25:00 | Danah
to špatné.. snad nahoře usedliny není
a hezké..vytváří krásně duhové zrcadlení
19.01.2008 18:38:00 | Šerpík 1
úžasný jak tvoje prsty na klávesnici dokáží kopírovat momentky žití, nádhera
19.01.2008 12:42:00 | akneliam
dosti bylo přemítání
naber osud do svých dlaní..
vím, že chceš to..
žádné lhaní..
milá slečno..
nebo paní? .o))
19.01.2008 12:31:00 | Bean
Zamyšlení. To je důležité. Uvědomovat si svě žití a jeho podstatu. A rozumím tomu, o čem si psal v této básni.
19.01.2008 12:14:00 | Vladimír P.
Dnes je opravdu zvláštní dne, nejen že se cítím sama, ale možná že přávě ta samota mě nutí přemýšlet úplně stejně, jak jest popsáno v básni a možná je to také počasím, mocka se nevydařilo ... chtěla bych už Slunko. Básenka se mi líbí, spíše bych řekla, že jsem se s ní sžila ...
19.01.2008 12:01:00 | NikitaNikaT.