Slečna

U okna stojí slečna,
Za život není vděčná.
U kolen hřeje jí topení,
Ze slz zbývá jen syčení.

Honí se jí hlavou věci,
Vína nalito dvě deci.
Alkohol otupí smysly na chvíli,
K otevření okna se slečna uchýlý.

Klepou se její kolena.
Ze slečny je žena.
Ví, co chce, a ví co dělat.
Ze studena musí zbělat.

Z parapetu nohy visí,
Krásné myšlenky zmizí.
Studený vánek odfoukne vlasy,
Dříve lesklé. Kde jsou ty časy?

Celá ztuhlá ze zimy,
Pohyb udělá jediný.
Silou se opře do parapetu
A na hlas zakřičí větu:
KONEČNĚ VOLNÁ!
Hlavou narazí na trávník zkolma.