USPOKOJEN ŠIDÍTKEM

Bezstarostný hotel U Růžové Slečny ,
ani pokojská si není jistá svou pohodou ,
proniká zvuk jiskrných tváří pískající svou oblíbenou melodii ,
je tichá ,
ale má sílu sexuálních orgií
tvořící na obloze jediný obrazec blíženců ,
jsou v sobě ,
přikrytí průhlednou
měsíční
snovou krásou ,
spoutaní slizčími cesty .
Má ruka neví kdy přestane psát ,
její mozek jí nedokáže sdělit tu myšlenku ,
zastav se a jdi spát .
Pracující človíček ,
leží po nedělní šichtě ,
to aby zaplatil za doučování hvězdných předmětů .
Jdi spát!
Ano jsem unaven,
chci spát,
ale ne bez prachu Venuše ,
je tak hořký ,
že jediný mě uspokojí v mém tvrdém spánku ,
už zavírám oči.
Dobrou noc,
můj prachu z Venuše.