O touze i strachu

Opila jsem se až do němoty
Tvou nepřítomnou přítomností,
která jak nejostřejší hroty
touhu i strach v mé duši hostí.

Strach, že snad neprostupné ploty
úděsnou svojí mohutností
odsoudí mé sny do samoty,
z které mě nikdo nevyprostí.

Můj sen jsi Ty a Tvoje paže,
Tvých paží objetí, Tvá ústa.
Až polibek Tvůj strach můj smaže,
své prsty spletem do pomlázky.
Nebude pustina už pustá,
Tvůj úsměv vyhladí mé vrásky...