Tři sudičky nad smrtelnou postelí

Sdělení noci o krásomylných představách...snech
Pohádka pro dítě na spaní co kouzlí úsměv...
Jak zavírá oči.

Jak zavřu je já?
Jak zavřu já oči naposled...

Paradigmata z těla rozehnaná osvobodí mysl
když život visí na vlásku

poletí ven

Když o mnoho se jedná
Proč tak dlouho čekal jsem na lásku?
Začten do románu informován že byla jenom jedna

Nezdál se mi sen?

/Posloucháš labutí křídla s větrem
piješ životazrození plnými doušky/

Chodil jsem jen zpola naplněným vědrem
Vymodeluju srdce zvířete z masokostní moučky

a naučím ho žít

Dám život pochovaným v prohnilých rašeliništích

Kdy příjde souzení?

Kde je tvůj dětský smích?...

Souhvězdí nad domem nesvítí
jen pod koleny klouže krví potřísněn koberec...
pleten z vlasů trav

kam zmizel jsi mi pocite žízně a chuti?

Chtěl jsem tě držet tak pevně jako Bůh nás...stádo krav

Chytnu tě...jen ho najít v téhle suti....

Však uletěl jsi mi jako kanárek znásilněn v kleci vkusu

jenž nucen zpívat sedíc na svém trusu

Pak ne svět ba klec se točí.

Je však na světě taky kromě hnusu...

To ví jen dítě co kouzlí úsměv
Jak zavírá oči...čtu mu pohádku o životě.

Oba jdeme na kutě.