Úroveň zelena

Polikám bolest plnými doušky
Z křišťálového poháru
Který jste mi podali
Na tvářích máme neprůhledné roušky
Jen oči, které bodají

Jen úroveň zelena
A kouřem prosycený vzduch
S vůní santalového dřeva
Mění bolest v lhostejnost
A srdce v pevný kus

Napiji se ještě více
Potom možná do třetice
třeba promění se černé svíce
V bílá bludná světýlka

Až dojde sérum, dojde bolest
Možná zahledím se na sebe
Nebo možná spadnou roušky
A uvidíme do sebe