Kámen na srdci..

Jak z čistého nebe blesk
nic nemohlo by bolestnější být,
v srdci žal a v očích lesk
a přesto nemohla bych zlatem zaplatit.
V duši žár
v mysli stesk,
tou tíhou lámou se mi kolena,
kámen na srdce mi kles,
pouty lásky pevně sevřená.

Okovy z oceli
táhnou mě k zemi
nitro mé cosi svírá.
Rány nezcelí
zlomené ženy
útěcha, rada, ni víra..
jediné přání,
co chtěla bych si přát,
jež aniž víš to
můžeš mi dát,
teď v okovech lásku mou svírá,
odvahu sbírá,
kde má ji brát?
Při tobě budu jak beránek stát.

Až touha má prosebně zabečí,
horké rty vydechnou tiché přání
-...jen jediný pohled do očí!
jestli však dáš jej,
zda byl by k mání.

Potom jen víčka svá zavřu,
noci vydám se napospas
a budu spát hluboce,
čistě a nevinně,
budu spát tvrdě až do svítání.