Taková válka v Iráku...

Schovaný ve své temné sluji,
zpod železničních drátů.
Západ slunce pozoruji
a v dáli zástup katů.

Kráčí si svou přímou cestou,
po kolena v hnoji.
Snad za starcem či za nevěstou,
každý se však bojí.

Všechny jejich skvělé plány,
však neprobíhají hledce.
Když pálí města lesy,lány,
hledajíc krutovládce.

Na druhé straně popraviště,
ted stojí zase jiní.
Čekají co přijde příště
a co zlo zlem vlastně činí.

Mezi nima schovává se,
trocha plevele.
Však kombajn katůnestará se,
sklidí všechno veselé.

Zbyde jen zápis v učebnici,
dech časů všechno utiší.
Ze sešitů na lavici,
křik a pláč už nikdo neslyší.