Přece jsi přišel /Miláčku/ Přece

...Jsou dvě ráno /prozaické jako šupiny na nohou
po námaze/
evropského času...

Bojím se dýchat aby ten tichý šepot
nevyplašil všechnu Tvou krásu
Chodíš dlouho do noci Okna spí Díváš se
jestli už zhasly světlo
a taky dáváš pozor na děti

když

/choulí svá těla ke kousku plyše
a tajně doufají
žes je už slyšel/

pláčou i když se modlí

/tak smutně krásní jako andělé/

Vždycky někdo bude čekat až...p ř í j d e š
u s u š i t ... s l z y
z bílé postele

/Bojím se dýchat Chci abys spal
a já u Tebe bdít směla
aby se Tvůj spánek vyplakal
do němého těla

Miláčku to nic spinkej dál
řekla jsem a stále bděla
v nejkrásnější z katedrál
po boku svého
a n d ě l a/

...Jo poezie ztrácí ten svůj pigment
To svoje uplakané blues Tu závrať
co v hlavě se furt dokolečka točí...

Přece jsi přišel /Miláčku/ Přece

usušit má slova

....................z probrečených
očí