Anotace: Život je vlastně strašně pomíjivý. kdo jej však vidí jinak, má nad ním a smrtí velkou výhodu...
To pesimismus nebyl lidský
- jen pouhý povzdech romantický
(jak rádi staré rány rvou si
jak rádi vlastní nitro rdousí).
Ten Titanik a láska daly,
že oči snad se rozplakaly,
černá skla pod víčky skrytá,
tvoje slova v srdci vrytá.
Za své vzdechy omlouvám se,
nehodí se k světa kráse...
(a pokud snad někdy zdá se....
snažím se jít k vlastní spáse...)
Kapka rosy a v nich nebe,
volá jaro, volá tebe,
osvěží i noční snění,
uhasí to věčné chtění...
nádherná..
21.01.2008 20:09:00 | Dilla
Moc pekne...na steble travy kapka rosy :) jako drahokam... ale jak rychle zmizi a je po krase ze? proto bysme si meli uzivat kazdeho okamziku jako by byl posledni protoze on poslednim muze byt, vsechno co kolem sebe, pri kazdem kroku vidime je jedinecne, a tak bysme to meli vnimat a je to krasne jen chvilicku, tak tu krasu neprehledneme...stesti a bolest je jen sen, tak proc bysme se meli temito vecmi tolik zatezovat, kdyz nakonec skonci a prejdou v neco jineho, ale nakonec se obrati v smrt a zivot dalsi.
fakt pekna basnicka :)
21.01.2008 18:59:00 | sambada