Labyrint

Nemám nic než svoje básně,
ač to nezní příliš šťastně,
spokojena jsem i s tím,
co přichází mezitím.
Občas nahoře, spíš dole
rozhlížím se stále kolem.
Bez emocí s emocemi
bloudím světa ulicemi.
Povahu i půvab račí,
často křičím dost, to stačí!
Krev se řine z mojich úst,
za to může přísný půst.
Ztrátu blízkých neunesu,
osamocen v hluku plesu.