Svět neučí

Chodím tmou a v hlavě stín,
jen prázdno doprovází mě na cestách mých.
Sem ve městě plném lidí a přece sám.
Pocit smutku,stesku a neštěstí už dávno znám.
šlapu si cestu zdlouhavou,co nemusí mít cíl.
Měsíční záře nad hlavou co prozrazuje kam ses skryl.
svět neučí,svět nežije.
Pokračuju cestou,bez významu,hloubky a smyslu.
Ořezán o problémy a emoční projevy.
Pozoruji tmu,dlážděný chodník,vnímám jen tu cestu.
V mých očích je cesta uměleckým dílem.
Postupně si zvykám, že stává se mým cílem.
Cesta nekončí, dokuď jdeš.
Svět neučí, pokud nežiješ.