requiem

Dnes na počest tvou,
slza za slzou,
po tvářích kanou,
v řeku jedinou.

U břehu staří
jen luna smutně září,
Magdaléně Máří,
na kající se tváři
třpití se cosi,
jako kapky rosy.

Pláče i tichý mech,
duši svou tu nech,
jen beznadějný vzdech,
v mých neklidných snech,
znectí lásku mou,
v tu krásu jedinou.

Na bledou tvou tvář,
dopadla křídel zář,
já byl jsem jen lhář,
co kreslí si svatozář.

my na průvod jdem,
smutečním pochodem
zoufalství své neskryjem,
už budou hrát tvé requiem.