Poutník

To čekání

Dlouhé lednové noci
bez ozvěn
beze slov

Špinavá šerost dnů
utkvívá stále víc
tam někde uvnitř
kde sídlí má duše

Napjatost

OČEKÁVÁNÍ

Jsem jako poutník po beznaději
Rozcestí jsou si stále blíže
a navíc bez návěstí

Těch zmařených cest
trapných návratů zpět
do přítomnosti

Ale i přesto
jsem tomu rád...

A když okamžik zjasní tvář
postřehneš úsměv mladé ženy
Když zazní věžní zvon
anebo ticho rozhostí se po krajině
a vnímáš jen větru van
a melodii svého srdce

Je líbezná...
Naslouchej
Oživí tě...