Poslední cesta...

Suchá, ztrouchnivělá větev mi přehradila cestu.
Která zrůda ji sem mohla dát?
Na pahýl koukám a stojím jako z trestu.
Přitom chtěl bych odtud utíkat.

Rozhlížím se, hledám únik - nový směr.
Nebojím se tmy... jen lidí snad.
"Stůj zde!" Jako bych měl vůbec na výběr.
Když kol mě roste z větví hrad.

"Neboj se!" Ti vítr šeptá.
Z těch slov přechází mráz po zádech.
Na názor se život neptá.
V nastalém tichu poslední tvůj dozněl vzdech...