Premiéra smrti

PREMIÉRA SMRTI
Ležím na gauči a z okna koukám, svoji oblíbenou písničku si teď naposledy broukám.
Ležím na gauči a do tváře mi slunce svítí, v tom náhle se mi před očima zjeví obraz – hřbitovní kvítí.
Co je to za hnusný sen? Já chci se zpět do reality vrátit!
Užívat si života, a žádnou drahocennou minutu neztratit.
Cítím velkou slabost a projíždí mnou křeč, když podívám se vedle sebe, náhle ztrácím řeč.
Miluji tě lásko! Život bych za tebe dal!
Teď ale když se na tebe dívám, zjišťuji, že Bůh si tě už vzal.
Dám si ještě jednu dávku a následovat tě brzy budu, když dívám se teď na tvé nahé tělo, dívám se už beze studu.
V tom ale náhle dostanu strach.
Je tady opravdová smrt! Ne jako v dětských hrách!
Konečně mi to dojde. To není sen!
Jsem tu já a tvé mrtvé tělo jen.
Začíná do mě pronikat strach.Co bude dál?
Proč nemůžu žít život tak, jak jsem si ho kdysi vysnil,tak jak jsem si to přál?
Chtěl jsem být úspěšný, chtěl jsem vzdělání, teď slyším z dáli jen o pomoc volání.
Ten hlas je mi povědomý! Ten hlas já znám!
Dokonce bych řekl, že podobný mám.
Chtěl jsem mít ženu, děti a dům, teď po tváři mi tečou slzy, když vracím se ke svým dětským snům.
Když podívám se vedle tebe, vidím injekční stříkačku.
Proč to takhle skončilo? Proč? Řekni miláčku!
Já bojím se cestou za tebou se dát, nechci tady své přátele a kamarády zanechat.
Čekám až má mysl na jméno některého z přátel narazí, když v tom mě ledově a nepříjemně zamrazí.
Pervitin a hašiš, heroin a jiné drogy….
To jsou mí jediní kamarádi za poslední roky.
Já bojím se zemřít! Nechci zemřít sám!
Teď dívám se na poslední dávku, kterou v bytě mám.
Všechno mě tak bolí, že nemám na ni chuť, tak říkám svému chtivému tělu: „Tak sakra z ticha buď!“
Nikdo mě tu nenajde, já v kapse klíče mám, nezbývá mi nic jiného….já pohřbím se tu sám.
Když projíždí mým tělem další křeč,
slyším z dáli křičet hlasy: „Tak breč! Jenom breč!“
Beru do rukou nůž, který na stole leží a pozoruji hodinovou ručičku jak stále dokolečka běží.
Loučím se s vámi mí staří kamarádi!
Doufám že aspoň někteří z vás mě měli rádi.
Ani necítím bolest, když nůž projíždí mou hrudí,
krev na holé kůži jenom trochu nezvykle studí.
Bojím se! Mám velký strach!
Ale neměl jsem začínat brát tohle svinstvo.
Teď snažím se marně vzpomenout si na své příbuzenstvo.
Dívám se na své ruce, které mám od krve.
Lidi já mám strach! Vždyť umírám poprvé!!!