Bez křídel Bez pózy a bez myrty

Nic se nezměnilo. Políbil ji na čelo
a chtěl zmizet
/v západu slunce/
navždycky
bez smutných slov bez omlouvání
lásky
sám
Ruce si pohrávaly s tužkou.
/Spící duši... Nech milovat
svou spící duši
milovat se s němostí papíru/
I když měl díru v břiše
hladověl po dotecích po troše něhy
vstal Poškrabal své svědomí
a šel postavit na kafe
/Z nešťastné lásky se pláče krví
po papíře Po jediné bílé labuti
která vždycky zůstane
jako černá milenka
mezi recyklovanými verši
o věrnosti/
Ruce si pohrávaly s tužkou.
jako s tělem laciné děvky
dekadence
Venku viselo prádlo Peřiny
a vůně jejího parfému
dlouho ve ve vzduchu
než se rozplynul
úplně

/Venku zrovna zapadalo
slunce...
Myslel na ni/