Princ

Malý princ v podzemí
usíná na matce,
která mu o Zemi
čte v smutné pohádce
o černé labuti
vkované do ghetta
na jejíž peruti
svoboda odlétá

poznáš mé děťátko
pozemské pachuti
poznáš vše zakrátko
staneš se labutí

Jak černá labuť máš
své oči teskné
jak černá labuť znáš
sůl slzy, co leskne
při trýzně za krásu
na tváři vyvrhelů,
když volá z Paegasu

Bůh, že jde do bordelu
jak černá labuť jseš
výš slepým v labyrintu
s lidmi se nesneseš
cítíš, že vadíš jim tu,
protože neuvěří,
že mě víc neomrzí,
čechrat to hebké peří
a sušit tvoje slzy
jak blíž se nakloníš...
Jsi černá labuť, víš?