Smrt

Kráčela po širém světě,
každý její krok jedno velké neštěstí znamenal.
Nikdo se ji nevyrovnal, ani v odvětě,
každý její největší zbrani podléhal.

Chmurná a ponurá byla,
nikdo ji nechtěl podlehnout,
nikomu se zjevně ani nelíbila,
avšak každý někdy musí do rakve ulehnout.

Ano, o smrti je tady řeč,
mnoho lidí z ní panickou hrůzu má,
proto, když chytnou jen obyčejnou křeč,
ihned už volají doktora.

Smrti nikdo neunikne,
na každého jedna čeká,
pak do Vás jen ten chlad pronikne,
a i když se jí člověk leká,
není zase tak strašná...

Zbaví Vás všech starostí,
nad jimiž denně si stěžujete,
ale taky radostí,
a všech, které milujete.

Sama sebe se občas ptám,
jestli má smysl žít?
Má? I když často tvrdě dopadám?
Pak to chce jen odvahu, zvednout se, mít.

Pokud ji máte, pak máte šanci znovu šťastně žít
a když žít tak naplno,
a ne pořád jen chtít,
zemřít jako staré zrno...

A když smrtí snad sobě ulehčíte,
těm, kteří vás měli rádi, spíše vše zhoršíte...
...a k přemýšlení nad vlastní smrtí je navodíte...