Poesie náměsíčnosti

Bílý zrak božího oka bdí nad lány pšenice
živoucí,
svobodné,
nezkrocené
tak nepodobné lidským srdcím...

Zrak mírný a čistý a ostrý jako nůž
Jako život - pohádka pro velké děti,
kterým neskýtá naději nic, než realita se svými drápy
Drápy z okvětních plátků růže
rudé jako krev
rudé jako to nezkrocené srdce noční pšenice

Bílý zrak božího oka bdí nad dítětem bez svatozáře
nad dušičkou za šedým okénkem všedních snů
Plynou od minuty k minutě...
od vteřiny ke vteřině...
...stále sobě podobné...

Netoužíc roztáhnout křídla,
vznést se do povětří
a už nikdy se nevrátit zpátky na zem
Nehledajíc rozsypané střípky zrcátek na noční obloze
Jiskřičky smíchu ve vlastních očích
Poesii náměsíčnosti...

Nechtěné děti nechtěných rodičů
Holubičky z celofánu, které nedoletěly k Araratu
Které zahynuly žízní ve vlnách slaného - neslaného nemastného bytí
Stále odpočítávajíc,
Nikdy nežijíc
od minuty k minutě...
od vteřiny ke vteřině...
...stále sobě podobné...

To jen to bílé boží oko a lány pšenice
živoucí,
svobodné,
nezkrocené
tak nepodobné lidským srdcím...
To jen ony smí létat

S divokostí okouzleného srdce,
s poesií náměsíčnosti na rtech
od krve rudých jako okvětní plátky růže - drápy života
Za jasných nocí,
mezi střípky zrcadel,
mezi jiskřičkami vlastních očí
na křídlech svých krutě něžných, nadpozemských snů...