Připíjím...

Tak na všechny ty smutné vyvolené
šťastné prokleté
deformované & pokroucené
čisté & ryzí
(na jejich životy tolikrát zfilmované)
padlé & povznesené
vstanuvší z popela
Na všechny ty Fénixy
nenáviděné i zbožňované
proroky záhuby & vyznavače zmaru
bonvivány okamžiku milovníky života
jeho proklínače
Na ty věčné ztracence
hledače…
Rimbaude, génie ticha
Frido, královno bolesti všeho druhu
Arenasi, sluší ti to v ženských šatech
Van Goghu, Kriste chudých
Gaugine, Budho tropů
Kafko, umělče v hladovění
Hrabě s kruhy pod očima, na všechny bláznivé holky, co umí tak krásně ničit
Janis, padlý anděli s hlasem slavíka, jež dovedeš vyzpívat všechnu bídu světa
Carravagio, zběsilý & posedlý, který umíš dostat krev na plátno
Na všechny hledače pravdy při západech Slunce
na balkóně zahaleni v cigaretovém obláčku
i na jejich sestry, šmírující za sklem
kde se odráží hlava ach tak starostlivá hlava
& v ní úplně jiná kniha /obraz, píseň/
(zatímco ty si lámeš hlavu jak tam dostat vše to „metafyzično“
který tě pokládá
jí vyjde třeba daleko úspěšnější debut – o psychických chorobách
o tom jak přestat kouřit pít)
Vaše milá asertivní sestra
ráda by vám pomohla
Jsou i tací
co se k vám vrací…ač nedáváte jim žádnou záruku
ač nikdy neplatíte na ruku
vy, věčně rozlítaní rozevlátí rozervaní roz roz roz roz roz…
zrození ne stvoření
Na vaše neurózy & cirhózy
vy milenci oplakávaní i oplakávající
Na vaše pravdy i nepravdy
pohnuté životy i smrti
mučednické
ó jak lidské…bytosti…bez masa & bez kostí
bez hader & bez příbytků
…jen duše tu dnes ku přípitku
se pohostí

Na všechny ty krutosti
kterých se na vás dopustí
tak na to Vaše…vítězství
na to vaše prokletí však…
buďte šťastni, že jej máte
ten klenot…šestý smysl…vaši pravdu
kterou vám nikdo nesebere…
kdy(ž) máte kam utéct
v sebe –