Jak jsem zaspala...
Jak jsem zaspala...
Anotace: Dneska se mi podařilo u mě nevídané.Zaspala jsem. A v tom spěchu mě napadaly divné věci ...
Přítomnost bolesti nerozcvičeného těla.
Na ostrově v moři světlometů.
Nemůžu popadnout...myšlenku.
Nicméně...
něco se dere na povrch,
a žadoní o pozornost.
Osud.
Smysl.
Úděl.
BŮH.
Ty tři první
zadupu pro dnešek do asfaltu.
Ať zhynou.
Pohřbeny na tramvajové zastávce U Kříže.
Ale s NÍM, s NÍM budu mluvit cestou.
Zná mě líp,
než se znám sama...
tak ví,
o čem to bude.
Prvně mu poděkuju,
že jsem nezaspala ještě víc.
A pak se dáme do inventury
mé duše.
Jenom nevím,
jestli na to bude ta cesta dost dlouhá.
Půl hodina na život asi nestačí...
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
A před NÍM se člověk nemusí stydět, hřešit je pro člověka naprosto přirozené. Není a nikdy nebude žádného člověka bez hříchu!!! Stačí jen v NĚJ uvěřit a člověk má naději na spásu...
Já takové inventury duše mám rád, protože si sám v sobě udělám pořádek a odstartuji nový začátek, nový oddíl mého života. Poté se vždy cítím mnohem líp, protože se mi značně uleví... funguje to! ;-)
24.01.2008 18:59:00 | Chancer
Je to protivný pocit, to zaspání...a s NÍM by měl člověk mluvit častěji. Poděkovat MU, poprosit HO a pochválit HO. Má totiž v rukou nejen celý náš život ale vlastně úplně všechno, celý vesmír, veškerou existenci!!
24.01.2008 18:54:00 | Chancer
jj...sem tam je dobré se zastavit..a popovídat si..
při cestě do práce...se svým druhým já..
vlastně by to mělo být tak nějak denně..
24.01.2008 16:18:00 | Bean