Můj malý dráčku..

Snít či bdít
a dál se ptát,
vybrat si smrt, nebo dál žít,
kdo poví mi, jak se zachovat?

Jen ty, můj dráčku,
čteš mi nachové myšlenky,
jen ty, můj nebeský miláčku,
vyvedeš mě ze světa smyšlenky.

Jen ty, dráče rubínově zbarvené,
dokážeš mne rozesmát,
když srdce mé – smyslů zbavené,
zas začne se znovu ozývat.

Miluji tě, dráčku malý
teď celý jsi jen můj
poletíme! –A možná, že se zřítíme na skály,
ale mně to nevadí, - tak s tím nebojuj!

Poletíme, aspoň malinkou chvíli,
co však věčnou bude se zdát,
doletíme ke svému cíli,
ať už je jakýkoli, my nesmíme se vzdát!

Dráče mé malé, nezkušené a nevinné
my poletíme do nebeských výšin,
jen ty a já.. –A všechno ostatní pomine
když doletíme do cizích končin..

Příteli, dráčku nachový,
se stříbrným leskem,
přísahám, že nikdo se nikdy nedoví
o našem útěku před tím bleskem..

Bleskem v podobě nepřejících lidí..
Těch, kteří nám jen záviděli..
-Vždyť tak to přece chodí..
- já vím, - oni nás odsoudili..

Avšak my máme vlastní svět,
dráčku můj, drahý příteli,
ve kterém oslavné básně námi budou pět
a konečně poznají, že se mýlili..

Dráče mé, zpívám ti na dobrou noc
-jsi přece ještě mládě,
stulíš se ke mně, prosíce o pomoc
a já ti ji v objetí poskytnu hravě..

Nic víc udělat nemohu, víš..
Věříš mi, příteli malý?
Nikdo nenalezne tvou skrýš,
tak sladce sni, andělé v říši snů ti pějí..

A ty usmíváš se jejich kráse a kouzlu,
ale já dobře vím, jak líbí se ti..
Pak do tvého objetí také tiše vklouznu
a nechám se unášet vůní kvítí..

Dráčku můj malý, až jednou vyrosteš,
zesílíš a zmoudříš,
pochopíš, že žijeme ve strastech..
-A dál je od nás dvou udržíš..

Dráčku můj malý, sni sladce,
stejně jako sním já o tobě,
můj nejlepší příteli vysněný..
Navždy ti bude patřit mé srdce..

Sním a nikdy nepřestanu,
to ti slibuji, to ti přísahám
to ty představuješ mou jedinou záchranu,
na to já přece nezapomínám,
dráčku můj malý..