Cesta do neznámé náruče

Sedím u stolu a hlavou myšlenky mi běží. Přemýšlím nad andělem, který mě noc co noc střeží.
Zná snad anděl mé sny, které mě neustále budí? Vidí jak klepu se pod peřinou, když po těle mě pot studí?
Ví, že bojím se odhodit peřiny a začít nový den? Že neustále bojím se, že splní se ten zlý sen?
Přijdou, a já se jim neubráním.
Tajemství, které skrývám však nesmím prozradit, protože svoji rodinu tak chráním.
Vím, že jednou otevřu dveře a budou tam stát „oni“! Pak představím si lilie a vybavím si, jak krásně voní.
Roztáhnu ruce a zavřu oči. Ucítím, jak se se mnou celý svět točí.
Nebudu se bránit a odvést se dobrovolně nechám. Vždyť celý svůj život jim do náruče spěchám.