Pár levných slov

Píše sloku za slokou
v chodbách života
dechem po stěnách,
rukama do vzduchu
až nehty praští.

Tápe temnými slovy
chytá se háčkovaných čárek
zabodnutých v nástěnkách.
Brodí závějemi vyřčeného harampádí,
o zapomenutý hadr
plný špinavých otazníků
s vykřičníkem zakopává.

Zbývá pád na tvrdou zem
kutálení po hranách všedních nápisů,
modřiny paragrafů, regulí,
bodce šipek, kam jít.

Narodit se básníkem,
cele dát se múzám,
jež sklánějí se
kolem dokola
slepou tmou.

Ranní budík láme vaz,
nutí zas
umřít do všedního dne,
vyplnit dotazník "proč?"
a klesnout zpět do šerých chodeb,
za vrátnicí
v továrně na výrobu
levných slov.