Jaká vlastně jsi . . . ? . . .

Jaká vlastně jsi . . .? . . .

Jednou neposkvrněná početím
Jednou kající se . . .

Zvláštní . . .
jsou proměny Tvého života

Vznešenost
jíž povinována jsi sobě
občas vytrácí se v nenávratnu

Jaká vlastně jsi . . . ? . . .

Podobnost stvoření

V Chaos zaseto Boží sémě
a všeoživující Erós
zůstaven pro počátky všeho
. . . zrozena byla Láska
Tobě do vínku byla dána
. . . Ž E N O . . .

Jaká vlastně jsi . . . ? . . .

když zaplavuješ svět svými obrazy
bezostyšně obnažených intimností
vysmíváš Érota i Psyché . . .

Jaká vlastně jsi . . . ? . . .

Opačný odraz v zrcadle
před nímž stojíš
a letmým pohledem
maně hledáš sebe samu . . .

Vznešenost
vytváření obyčejných všedností
Chrám Vznešenosti Domova
Slavnost Bytí
Zrození
Obětní oltář radostí
Zániků
Obětní oltář bolestných smutků
. . . Zklamání . . .

Po všech postelích
máš rozestlány
životy v proměnách okamžiků
závratné orgasmy . . .
. . . bezesných nocí . . .

Unesena
Znesvěcena
Ubita
Znásilněna
Prodána
Zabita

Po věky neseš svůj bolestný kříž
. . . nevzpomenuta . . .

Slaví se pouze utrpení Krista

Jaká vlastně jsi . . . ? . . .

Po šňůrách barevná vlajkosláva
. . . ke slunci vystřena . . .
těch drobných obyčejných přání
těch drobných obyčejných radostí
. . . a úsměvů života . . .
který vyrostl ze Tvé krve
. . . a Tvého těla . . . ! . . .

Po šňůrách barevná vlajkosláva
. . . ke slunci vystřena . . .
Na každém kousku prádla
jedno prosté přání . . .

Jaká vlastně jsi . . . ? . . .

když žádoucí milování
objímáš temné prázdno noci . . .

Ale když oddáváš se rozbouřené vášni
v milostném zápasu o naplnění . . .
. . . a o činu . . .
Bolestný výkřik vytryskne do milosrdné tmy

Jaká vlastně jsi . . . ? . . .