V ruce láhev vína

U čekárny často seděl
V ruce láhev vína
Obvykle držel
Z níž hrdlo neustále napájel

Dětem dobrým objektem
Ku srandě byl
Občas se rozčilil
Čímž ještě posměšky
Vůči sobě zesílil

Smutek a prázdnotu
V očích často měl
Z života zmaru

Když domů šel
Sotva se na nohou držel
Láhev svou však pevně
V ruce třímal
Jak hrobník lopatu, svou
Kterou vlastní hrob si kopá