Blues ponurého města

Paličky bubeníka usínají,
hudba je ospalá dětským spánkem.

Lidé ulicemi plynou s láskou i bez lásky.
Smysl pouličních dětí láká k neřestem.

Doteky nohou o beton cinkají stepem,
ulice smogového království přikrývá se ledem.

Ulice kašlou na lidi a žijí si dle sebe,
hodiny na věži tikají song času.

Jen ten blues náročných dní v uších zní
a unavený kytarista ladí svá vrnící koťata.

Hudebník zašel si na pivo bez pěny.

Tiká život a každý sám se sebou si povídá.

Zrcadlo na křižovatce se svým dechem mlží,
a tramvaje otravně cinkají.
Malinké zvonečky bez srdce na černo se vezou.

Díry v botě v mrazu zábnou,
jakoby každý hledal na světě žílu zlatou.

Déšť padá do nebe a slunce daleko utíká.

Ti co nám velí stále nám svými nápady mysl chladí,
a všichni si myslí jak jsou mladí.

Tiká život a nohy buší step života o chodník.
Bosý blues s údery srdečních pocitů

Nikdo nevnímá jak svět v plísni hnije,
Ať žije radost, ať žije každý kdo žije.