Okamžiku

V pozdním večeru padají lístky
z japonských třešní, jsou jako sníh
padají gejše na bolístky
samuraji odpouští včerejší hřích.
Hřál čepel meče proudem své krve
se jménem na rtech navždycky ztich.

Kolem těch dvou se čas zastaví
zlatý svit slunce usedá na ně
v rozkvetlých třešních ještě zní
tlumený pád samurajovi zbraně
Gejša už nikomu nepoví
vložila pod víčka samuraje
růžový kvítky třešňový