Zamyšlení

S nekonečně smutnou vzpomínkou hledí do prázdného pokoje, kde plamen, který v krbu plápolal odešel opodál, bez rozloučení, bez podání ruky. Tam někde hoří dál, v jiném srdci vášeň plápolá. Smutně poslouchá kroky s kterými odchází jeho mládí a vzduchem se linou jemné tóny melodií vhodné k milování. Ovšem bez něho. Jeho skořápka je pouhé tělo bez duše, ta si někde pobíhá mezi prázdnem a nicotou.
Jen vzpomínky zůstanou. Jak střípky nádherného milování rozseté noční krajinou. Půjde krok za krokem a pokusí se tu skládanku dát opět a znovu dohromady. Snad den, či týden nebo rok. I kdyby to mělo trvat celý život ... najde kousek po kousku, složí svoji mozaiku, kde tys byla královnou a on jejím věrným poddaným co položil k nohám spanilým růži ... červenou ... a s ní zaprodal duši svou. Milovat znamená žít a bez lásky je to pouze přežívání ... nitkami zlatými plášť sešívaný ... oblékl si na svou hruď, aby zakryl ránu co šla mu v místech kde měl snad údajně mít srdce, Bůh jen suď.
Slova v pavučině utkaná, malý zázrak se někdy stává. Snad pavouček pro štěstí své znamení nám dává, ne první, ne poslední, kolik jich ještě bude muset následovat. Kdo to ví, odpoví ... Proč na mě tak hlasitě křičíte. Ta němota oslepuje moji tvář. Zvuky bičují oční sítnice a opodál doléhá k bubínkům pláč. Musím jít ... postavit se do fronty na banán ... jen tak dál