Věčný spánek...

Věčný spánek…

Ještě zde kvetou bílé jasmíny,
ač půda už posetá je jejich květy,
dál padají k zemi plátky sterými,
a jako fráze, zní běžné věty.

Omamnou jejich vůni dál vítr roznáší,
působí dojmem rozpadu, časem zmaru,
tady se sní, jen v bílém rubáši,
a věčný spánek nechodí jen k stáru.

Tu rovy v řadách, tvoří tiché aleje
a jako by se zalekl veškerý světský hluk,
tam, kde skřípou jen hřbitovní veřeje,
kde svého druha navštěvuje opuštěný druh.

S kyticí zde vídají kulhavou smutnou paní,
den po dni, tady prochází světlem i stínem
a my všichni víme, víme bez ptaní,
jak se srdcem zlomeným, chodí tu za svým synem…