Padala hvězda

Padala hvězda,
hořela krásou,
odleskem matných nadějí,
padala hvězda,
teď oči jí pláčou.
Prosím vás,někdo chyťte ji!

A vánek,
který kolem vlál
a hlídal něžný spánek
mi polehoučku pošeptal:

Neboj se o ni,šťastná byla,
o této chvíli vždycky snila
-zbavit se vesmírné tíže
a zemi být o trošku blíže.
Plakla štěstím
a zhasla v něm,
svobodná,se sněním,
s úsměvem.

Lidé jsou vlastně jako hvězdy,
když zaplanou pro sen,
jen často se bojí,že netrvá navždy
a jednou dopadnou na zem.

Já ale vždycky skočím rád.
Co získá,kdo se bojí?
A kdybych klopýt,mohu vstát,
ten pocit za to stojí...

Neplačte pro hvězdy,
jež k zemi letí,
třeba si právě plní sen,
a jednou provždy
uchopte štěstí
a noci beze snů proměňte v den.