Krtek

Byl jednou jeden krteček,
co v zemi měl díru,
říkal tomu domeček,
žil v klidu a míru.

když však vylez z dííry ven,
stál na malém brdku,
byl sluncem tak oslněn,
že neviděl krtku.

Když se krtek rozkoukal,
hned uviděl ktrtku krásnou,
a rychle za ní pospíchal,
neb před očima ji měl jasnou.

Ještě rychle ulíznul,
si kožíšek a tlapky,
pak vesela zahvízdnul,
až na čele měl potu kapky.

když pak vedle krtky stál,
a tvářil se šarmantně,
připadal si jako král,
a vypadal galantně.

Krtka řekla: "Milý krtku,"
"Ano, moje krtčice?"
"Nechceš bydlet u mě v brdku?"
"To jsem si přál nejvíce!"

Avšak krtek nepořádný byl,
a prádlo si nevěel.
Tím krtku moc rozlobil,
a tak krtek odešel.

..ted blíží se Vánoc čas,
a krtek byl stále sám,
zešedl mu jeden vlas,
jak na krtku vzpomínal...

A když přišel Štědrý den,
krtek ve své díře byl,
nezaskočil ani ven,
až se málem obesil.

Když v tom nekdo zavolá,
krtek trochu pobledne,
ale přec se podívá,
a tak krtku zahlédne!

Tak ted sedí v krtčí díře,
a krtka se červená,
oba hezky u talíře,
krtek z toho radost má.

"Copkamoje milá sníš?
Chleba, sýr či šunku krávy?"
"Díky, že mě tak hostíš,
však já si dám jen trochu kávy"

Pak dárky si rozdávají,
santakrt je donesla,
oba velkou radost mají,
až jim čelist poklesla.

Krtek nový rýček dostal,
krtka zase motyčku.
Krtek si s ním dneska ustlal,
motyčka je v teplíčku.

Krtek s krtkou od té doby,
mají spolu krtčata,
rytí bylo jejich hobby,
a byla to dvojčata.

Motyčkoou a rýčkem,
si rozšířili díru,
a hrají tam s míčkem
žijí v klidu a míru...