Polibek z nebe

Kdybych uměla vyslovit to
Co říkají Tvé oči
Vyděsila bych tím šustěním
Všechny holuby na náměstí
Kdybych řekla nahlas slova
Kterými promlouváš v mém srdci
Kolemjdoucí by se zastavovali
Začaly by houkat sanitky
a první policajt by mně sebral
Kdybych mluvila s někým o tom
Co cítím když mne miluješ
Zdála bych se nestydatou

Proto mluvím a gestikuluji
tak jak je vhodné
Abych nikoho neděsila
Abych se alespoň zdála být
Sociálně přijatelnou

Jen když mi na přechodu blikne zelená
Jen když mi akorát přijede tramvaj
Jen když stihnu v metru eskalátory
a výtah vyjede do toho patra
přesně do toho patra
které jsem zmáčkla na displeji
Pak cítím takový závan andělských křídel
a já soukromě tomu říkám
Polibek z Nebe