Pro wšechny:

Stále se jen ptáme,
na otázku: "proč".
Je mi tedy divné,
proč odpovedi váznou.
Páč každý kdo to uzná,
má jen duši prázdnou.
Je i není tenhle rým,
tou skvělou básní.
Spíš úvaha či splín,
moje duše hostí.
Proniká mnou
jako mráz...či ty,
a já .... ne,
už konec řečí.
Nudím už přespříliš,
tak zas jindy...pokud ještě..
bude se mi chtít a
nebudu se procházet
v kapkách deště...