Novinařina jako práce?

Nevím, co bych asi chtěla?
Létat jako včela a cítit jak se zem chvěla?
Vědět, že budu tím, kým jsem si vysnila?
Byla bych to vůbec já nebo nebyla?

Psát o lidech a pro ně,
často jim na hlavy kydat lopatu hnoje.
Objektivně informovat okolí,
deformace mojí duše, ta snad rychle přebolí.

Živit se koníčkem, je tak snadné,
jak vykopat jámu malíčkem.
Posoudit a poznat své nitro,
Radši popřeju satanoj dobré jitro.

Řekněte teď kudy kam,
bloudit v lese, tracen ve tmě, sám a sám?!
Lhát okolí, lhát sobě?
To je jak probudit se ve vlastním hrobě.

Být či nebýt? Proč se pořád ptáme?
Na radu svých přátel a osudu
stejně těžko dáme.

Hledám v sobě talent, touhu....
a přitom vidím jen na duši mé šmouhu.
Má cenu jít si za svým snem,
i když víme, že tam kam jdem,
roste jen bodlák a křen?

Bodlák věstí rány na těle,
a křen, slzy na matraci rozvrzané postele.

Odpověď je v dáli a moje nervy v háji....
když už budu v ráji?