Náhrobek

Smutečný věnec na hrobě zlatým písmem zdobeným leží,
před ním mladá dívka v prostých šatech na zemi klečí.
Slané slzy po tváři ji stékají a usychají,
pootevřené rty nářky pějí, slzy polykají.

Vosk ze svíčky kape na kámen chladný,
snaží se přežít, leč je to boj marný -
tak jako on bez naděje na přežití hyne.
Nelibá vůně smrti okolím se line.

Zbyl jen hořký stesk a nářky slané,
utrpení osamocené duše mladé.
Na rtech smutný úsměv jen,
doufá, že toť pouze zlý sen.

„Zemřel pro to, v co věřil,“ hlásá nápis na kameni.
„Hrdina dnešní doby!“ dívka tiše doplní.